Vzpomínáte na BOJÍNKA?

Jsou psi, kteří uvíznou v paměti více, déle….na některé však nejde zapomenout – Bojínek, Bojas. Báječný pes!

Když jsem přišla do útulku, byl jedním z osmi pejsků, které jsem „zdědila“ po předchozích nájemcích. Bál se úplně všeho, totálně streslé zvíře. Ani žrát nechtěl, když jste se na něj podívali. Tajně, rychle, aby ho snad nikdo nevyhnal od misky, pak zas honem do boudičky. Postupem času se ale z toho malého poserky stal prostě PAN pes. Zvykl si na nás, osměloval se den ode dne, trpělivě snášel kamarády ve výběhu. Když však přišla návštěva, která se u jeho kotce zastavila déle, Bojas skoro mluvil: „Nikam s vámi nepůjdu, jsem tady rád a je mi tu dobře“ a honem šup do boudičky. Ve výběhu pro jistotu utéct úplně na druhou stranu. Bylo to komické. Ne, že by se zájemci hrnuli, Bojínek byl totiž zvláštní, já sama jsem o něm říkávala, že je tak škaredý až je krásný:-)

Po dvou letech si Bojínka převzala do dočasné péče Lenka s Markem – Hafo naděje. Pomohli nám, jako už tolikrát. Nechali psa ostříhat, vykastrovat a byli nadšeni z jeho povahy. Bojas nezklamal. Přesto se ho podařilo umístit do toho opravdivého nového domova asi až po půl roce. A dnes mi konečně přišla na mail zpráva, že Bojínek bydlí v domku s velkou zahradou a kamarádí se s čtyř měsíční buldočkou. V krásné dědince Císařov u Přerova. Konec dobrý, všechno dobré :-)