Velikost textu: větší | menší
Varianta webu   žlutá modrá světlá tmavá

Do hlubin psí duše

PDFTiskEmail

        Do hlubin psí duše

Dámy a pánové,

To byl prostě koncert! Nejen pro psí uši :-). Patřila jsem k malé skupince v odpoledních hodinách semináře a byla nadšena po prvních větách paní veterinářky. Tohle by měli slyšet všichni – říkala jsem si a začala si dělat poznámky. Předem podotýkám, že lepší by byla nahrávka, takže se může stát, že ne vše Vám bude z mých poznámek zapadat do sebe… prostě s každým dotazem se můžete rovnou obracet na paní doktorku: http://panponozka.wix.com/home

První část byla zaměřena na problematiku agresivních psů. Na pitbulce Armen paní Lada dokázala, že vše vlastně vychází z pozice člověka. Jemné vedení, lehká ruka, psa nechat za sebou, udělá-li něco špatně, vyblokovat, zastavit. Její chůze s Armen mezi ostatními psy byla přerušována dotazy, na které však odpovídala obratem. Paní, která má z našeho útulku pejska, bohužel ho nevzala s sebou, třeba zmínila, že pes byl v minulosti tam a tam, pak v útulku….myslela si, že jeho chování vychází z nějaké předchozí zkušenosti. Odpověď paní Lady mne potěšila – řekla to, co prezentuji dávno: PSI ŽIJÍ TEĎ. Ano, když nastane situace, která je nějak podobná jeho předchozí neblahé zkušenosti, může zareagovat stejně, ale když se správně vyřeší, nic se neděje, vše je jen v hlavě člověka. To on se bojí, že jeho pes se může servat s támhletím na procházce, že může to či ono….psi se v podstatě ani nechtějí rvát, ale třeba se jen seznámit, reakce smečky nemusí odpovídat našim představám, ale je zhola zbytečné psa litovat, stresovat.

Dalším dotazem při chůzi s Armen bylo flexi vodítko – ano či ne? Pes má mít volnost když mu ji dáte, ale je to za odměnu. Někdo říká: „ten pes byl magor“ – kdepak, nebyl, to jen páneček nezvládl situaci. Z baráku a do baráku je potřeba odcházet v klidu!

Separační úzkost – no jééje…kolik psů v útulku jí trpí? Do procent se pouštět nebudu, nebyla bych přesná, ale jednoduše lze říci – mnoho. Spousta psů neumí být sama, často proto končí v útulcích. A co je nejdůležitější? A v útulku to dodržujeme! UDĚLAT REŽIM. Chystáte se se psem na procházku a jen co vezmete do ruky vodítko, pes se může zbláznit a skáče jako kobylka? A vy jen kmitáte, zrychlíte, už už aby jste byli venku – poznáváte tu situaci? To je špatně. Vezmu-li do rukou vodítko a pes začne vyšilovat, jdu si zase sednout, dopít kafe, vodítko dávám až když je pes v klidu! Dostáváte-li psa do pernamentního stresu, může z toho až onemocnět. Můj cíl je, aby byl pes v klidu.

Postroj na psa – postroj slouží k tahu! Jestliže mi pes táhne na vodítku, je to známka mého špatného vedení. Je potřeba velmi jemná ruka. A další dotaz – co řetízek? Uškrtí se mi pes? Ale ne, neuškrtí, zase jen jemná ruka. Navíc když jde pes za mnou, nic jej neškrtí, to jen v případě, že táhne dopředu.

Pokračujeme. Jak odcházet a přicházet se psem na procházku. V podstatě platí stále stejná zásada – vše děláme, až když je pes v klidu. Postroj, vodítko či náhubek nestrhávám ze psa rychle, ale pěkně až neškubne hlavou, až mě vnímá. Naučit se psa vypínat a zapínat :-) - pěkně řečeno, že jo? Dostáváme se ke krmení – klidová terapie provází celý seminář. Misku se žrádlem dám až když si pes sedne přede mne, položím a odcházím. Normální režim – naučit psa jednoduchou věc – napřed běháme, pak se nabaští a pak spí! Pes si musí najít své místečko a být v klidu a to i tehdy, když jsem doma – ne aby pobíhal v domě, bytě, pořád za mnou. Normálně se nebát doma zavírat dveře, neupozorňovat na potenciální nebezpečí, nijak se se psem před odchodem neloučit. Zde vstupuje do hovoru opět paní bez psa (našeho útulkáče Montyho) a povídá nám, jak psovi vysvětluje kam jde, kdy přijde… :-) je dobré u psa udělat návyk – venku si hrajeme, doma se spí. Vkládá se dotaz na hárání – odpověď – normální součást života. A zpět – přijdeme z práce domů a chlácholíme psa: tak jak jsi se tady měl? Nebylo ti smutno? Ty můj chudáčku opuštěný…. Ne,ne, to je špatně – psa pohladíme, až když je zcela v klidu.

A dostáváme se ke kapitole, která mne zvláště zajímá. Sama mám tak nějak pro sebe pejsky rozděleny v různých kategoriích. Občas se mi do útulku dostane pes, který se mi zdá úplně v pohodě, dobře vedený…a tak mi bleskne hlavou, že mi třeba před dvěma týdny volal pán, který mi nabízel svého bulteriéra… já těm pejskům říkám: kategorie „budeme mít miminko, musíme se zbavit psa“. Jak je to zbytečné!! Chudák pes… co tedy dělat? Když nechcete přečíst nějaké příručky, kde je vše pěkně sepsáno, zvláště pro tyto případy, zajděte si na kurz k paní veterinářce Ladě (viz její stránky uvedené výše). Naučit psa do jedné místnosti nechodit – zřejmě do té, kde bude mimčo po příjezdu z porodnice spinkat. Psa „zablokuji“ a nepustím jej tam. Od začátku psa učím, že je to prostor dítěte. Miminko mu pak ukážu v jeho prostoru, ale pouze je-li klidný, ne že se na maličký uzlíček přiřítí jak dělo. Doletí-li, je vyexcitovaný, zablokuji ho, postavím se před něj. Základem však je, že mne pes respektuje. No, ale na to mám přece celých devět měsíců…. Jak prosté.

V druhé části semináře se paní veterinářka zaměřuje na psy bázlivé. Zde si již nestíhám dělat tolik poznámek, protože do této kategorie spadá moje sloughi Alzena. K cizím lidem přicházím jakoby obloukem, pes je mnou chráněn. Až si k dotyčnému čichne, znamená to: už přemýšlím. Necpu svého bázlivého psa před druhého, kterého se bojí, blokuji jej. Skočí na mne můj pes? Rozejdu se proti němu, jako robot.

Dalším bázlivým psem je setřice Chelsea. Paní Lada se s ní prochází sama. Po třetím provedení v těsné blízkosti feny, které se Chelsea bála, již stojí klidně vedle majitelky. A paní veterinářka jde do hospody shánět „kompars“. S mojí Alinou i setřicí to pak názorně předvádí. Já, majitel, jsem ten důležitý element, který psovi dává odvahu. Sama se nebojím, neříkám si dopředu, že se zas bude krčit, utíkat….

Jak dostat psa do vlaku? Zase klid. Táhnout, povolit, táhnout, povolit. Dát packy na první stupínek, povolit, na druhý… atd… ideální je, můžeme-li to zopakovat – vystoupit, nastoupit. Ale pozor – z vlaku nesmí pes seskočit, ale zase pěkně sejít. Celkově platí, že bázlivé psy (i všechny cizí) hladíme spíše pod hlavou a na hrudi, lépe škrabkat, mačkat… no a nakonec – někteří psi jsou prostě více kontaktní, jiní méně.

Zdá se Vám to chaotické? Možná. Ono je ale skvělé, když to všechno slyšíte a vidíte na vlastní uši, oči. Mé poznámky mohou vést právě u Vašeho psa k mylnému závěru. Chce to prostě napasovat v přímém přenosu na Vás, Vaše zvíře – radu dostenete vždy. A mohu-li soudit – velmi dobrou. Jak jsem psala na začátku – seminář byl prostě koncert – jedinečný zážitek, který hodně pomohl docela určitě všem zúčastněným – paní Lado, MNOHOKRÁT DĚKUJEME!!!

IMG 2094   IMG 2097

IMG 2100  IMG 2101  IMG 2103  IMG 2102

IMG 2104   IMG 2105

IMG 2106   IMG 2108




Kontakty, základní údaje

Spojení na nájemce: utulekbreclavbulhary@seznam.cz, 519 340 531, 723 040 495

Návštěvní doba: středa, sobota, neděle: 13:00 - 15:00 (jinak vždy po telefonické dohodě)

  • Majitel: Město Břeclav, Nám. T.G.M. 3, 690 81 Břeclav, IČ: 283061
  • Nájemce: Lenka Malinovská, DiS., Lipová 196/15, 691 46 Ladná, IČ: 68338309
  • Adresa útulku: viz mapa níže
    GPS: 48°48'54.900"N, 16°45'48.720"E
  • Útulek je pod kamerovým systémem a činnost je pojištěna                            
  • Výdej majitelům: po telefonické dohodě

Služba pro naléhavé případy denně na telefonních číslech provozovatele útulku a dále Městské policie (156).