ZIMA v útulku

Patříte k romantikům, kteří se z teploučkého domova rádi dívají, jak za oknem padají kouzelné sněhové vločky, jak se třpytí paprsky slunce na bílých závějích a se šálkem horkého čaje nadšeně říkají: „to je ale nádherná zima!“?? Já bych ještě donedávna s úsměvem přikyvovala. Dneska? Druhá zima v útulku…..večer co večer sleduji předpovědi počasí a každý teplotní výkyv směrem dolů mě děsí – nezamrzne nám voda? Napojit a uklidit kolem dvaceti pejsků a přitom nachodit kilometry s konvema vody ze vzdálené vodárny…brr…..je mi strašná zima a to kmitám jako blázen, voda zatím díkyBohu teče. Cpu pejskům deky do kotců, rozmrazuji led v miskách, vytírám kotce a jsem ráda za sluníčko, které sem tam vykoukne a podlaha tak není kluziště. Kamilův kotec vypadá jako ledová jeskyně. Oslintává všechny stěny, rozštípal už druhou boudičku a každý můj pokus o jeho zateplení rázně utne už v zárodku – zdemoluje, roztrhá, zničí naprosto všechno. S omrzlýma prstama a kapkou u nosu pouštím pejsky do výběhů, pěkně s rozvahou, aby se nepokousali přes plot – umí to báječně, hlavně feny :(

Říkám si: „jak to jenom můžou vydržet“? Dívám se, jak se Ben prohání s Kety a jak jsou přitom spokojení. Vypadají docela šťastně. Sluníčko se odráží ve výbězích, sníh milosrdně schoval všechny díry. Ano, pejskové to vydrží. Tam, kde lidi padají zimou, psi zalezou a nenaříkají. Mráz nemráz. Najednou je mi fajn….
….jo, musím nasypat víc granulí!