Polštář pro autistu

Eischa.

Její příběh jste mnozí sledovali, byl plný vášní a emocí, které ne všichni drželi na uzdě. Na našem FB musela Jituška některou diskusi i utnout a já si tak opět potvrdila, jak je dobře, že FB vůbec nenavštěvuji. Čtyři měsíce s Eischou v útulku mi sebraly víc energie, než celá léta se psy předtím. Ale to není podstatné. Důležité je, že tam, kde jsme Eischu umístili, je všechno v pořádku. I když upřímně – celý týden po odjezdu jsem čekala telefonát, když se mě kamarádky ptaly, jak to s ní vypadá, odpovídala jsem, že se bojím i otevřít ledničku….všude jsem viděla Eischu :-):-) :-)

Konečně přišel mail, fotky….obrovská úleva, to si neumíte představit! Srdíčko mi poskočilo, že název tohoto článečku, který mi bleskl hlavou při Eischině odjezdu, mohu použít. A milé psaní se svolením rodiny zveřejňuji:-)

Malá ďáblice

Poté, co nám umřela naše boxeřice Eba, uplynul rok, než jsme začali pomýšlet na nového psa. Nejprve jsme hledali v útulcích kolem našeho místa bydliště a náhodou jsme rozklikli web útulku v Bulharech.

A tam jsme objevili Eischu. Líbila se nám už od prvního pohledu. Ani jsme nepřemýšleli o tom, jestli tohle plemeno zvládneme, protože boxeři jsou Amstaffům velmi podobní a s výchovou psa z útulku už máme nějaké zkušenosti.

Eischy jsme se tedy ujali a můžu slíbit, že už ji nevrátíme, jelikož nám přirostla ihned k srdci. Je milá, mazlivá, poslušná, a hlavně milující vůči mému autistickému bratrovi, který se s ní rád mazlí a ona si to nechá líbit, což jasně vyvrací to, že bulíci jsou nebezpeční. Ano, vždycky u toho musí být dohled, ale to platí snad u všeho, co dítě provádí.

Pevná ruka je u těchto plemen nutností. Pes si musí být jistý svým postavením v rodině, což jsme si hned po příjezdu domů vyjasnili. Samozřejmě, že Eischa tyhle mantinely občas překročí, ale není to nic, co by jedna rázně řečená věta nevyřešila.

No a energie té má na rozdávání. Běhá, skáče, hraje si na honěnou, přetahuje se atd. Musím uznat, že v tak malém tělíčku jsem opravdu nečekal tolik síly, protože ta je srovnatelná s tou, co měla naše (asi 2x větší) boxeřice Eba.

Pejskům v Bulharech přeji, ať si každý z nich najde nový domov a Vám, paní Malinovská, nervy pevné jako ocelový drát, a hlavně to srdíčko.

S pozdravem rodina Palíškova a Eischa.