Akce MÍRA v SÝRU

.... nazvali svůj dovolenkový pobyt s Mírou jeho dočasní opatrovníci. Jen kvůli rýmu, v sýru prý vážně neplaval:-)

Přemýšlela jsem, jak jejich úžasné a při loučení smutné zážitky opsat, dlouhé příspěvky lidé nečtou... ale pak jsem se rozhodla volný text "paní Mírové" nechat plynout jejími slovy:-)

Začnu koncem, už když jsme odjížděli od chaty, bylo nám smutno a pak teprve když jsme Míru předali v útulku, to byl teprve smutek.

Za pouhé dva dny jsme věděli bezpečně, že Míra je prostě náš a moc ho chceme...

Ale začnu po pořádku. V okamžiku, kdy jste nám ho pomohla naložit byl dost nesvůj, pořád se dokola vrtěl, nevěděl, co se děje, ale po půl hodince se uklidnil a díval se z okna na auta, pak už si lehnul. Jeli jsme tahem asi hodinku a půl, i když jsme původně chtěli dělat přestávky. Míra to však zvládl. Chatka byla moc pěkná a v super místě, klid a ticho, sluníčko zapadalo za chatou a nikde v okolí ani noha, žádný obchod, žádná silnice. Jen my u lesa a přehrady. Za dva dny jsme si opravdu trochu odpočinuli od města. Po příjezdu to bylo s Mírou těžké, protože nevěděl kde je a snažil se utéct. Chodil pořád po chatě dokola, ale asi po hodince se úplně uklidnil. Ustlala jsem mu deky navrstvené na zemi v kuchyni, ale zalíbilo se mu na gauči. Tam měl rozhled a viděl všude co se děje. Pohodlí vyhrálo...Stále nás pozoroval jedním okem a nenechal se vypudit :-). Tak jsme mu ustlali právě tam. Podhrabával stále dokola packami na místě, asi si chtěl ustlat podle sebe a pak sebou flákl :-)

První den byl pro něho vyčerpávající, usnul tvrdě hned večer okolo 10.00hodiny a spal až - no hádejte do půl 7 !!krása....

Spala jsem s Mírou na gauči, chtěla jsem si ho užít a víte, to ranní mazlení byl balzám na duši, to jsem ani nedutala a proto nemám fotky. Funěl mi do ucha ležel hlavou na ruce, trochu mě olizoval, drbala jsem ho na bříšku a ležel vedle mě, to byla slast pro nás oba....

Kubík se mu hodně věnoval a David starší syn také potom roztál. Myslím dlouho jsme už takové zpestření do rodiny potřebovali.

Míra dostal od nás vývar, jak jsem psala a kostičku si okousával, jenže jsem jich měla vzít víc, protože tu jednu měl hned sežranou.

V noci občas chrochtal jako prasátko, když se převaloval celou váhou.

Neštěkal, vzorně spal, neloudil jídlo a úžasné bylo, vždy se kdokoliv z nás mohl vzdálit, nebyl na nikom závislý, což psi často dělají.

Z našeho pohledu Míra je skvělý společník a nepokazil vůbec nic. Jako by nám to chtěl zkrátka dopřát.

Druhý den dlouhá procházka po snídani. Večer opékání párků, no to vonělo, museli jsme špekáčky hlídat i na stole :-) všude Míra dosáhl.

Překvapilo mě, že kluky slyšel přes okno, že jsou venku u pergoly a sám za nimi přišel. Hezky si zvykl s

námi.

Klíšťata po něm dost lezla, hodně jsme jich zničili, tak snad se nám podařilo je všechny zlikvidovat.

Čas rychle uběhl, určitě by bylo ještě co vymýšlet, třeba setkání zajíců u branky :-) ale museli bychom být déle.

Domluvili jsme se, že v létě zase půjčíme chatku už na delší dobu pokud nám zase Míru vypravíte na akci.

My na něj budeme čekat, tak dlouho, jak to bude nutné, snad počká i Míra na nás, aby měl jednou pořádný domov.