Říkali jsme mu Terorista…

Milí přátelé,

pejskové od nás odcházejí téměř každý den, máme za sebou štěněcí vlnu, bylo to velmi emotivní a vyčerpávající období. Pro nás nejen pracovní, ale také administrativní... těch mailů a zpráv, které musíte vyřídit! Kdybych na někoho v tom blázinci zapomněla, nehněvejte se, prosím, staráme se i o všechny ostatní, celý chod útulku... třeba dneska jsem měla na telefonu téměř půl hodiny osmdesátiletou paní... byla naprosto zoufalá, protože musela prodat dům a jeden z jejích kocourů s ní prostě nemůže odejít, není "bytový". Tak nějak jsem cítila, že jí to nemohu položit, měla projev zralé ženy, žádná pomatená stařenka, je nevyléčitelně nemocná, a přesto pevná jako skála. Za ta léta již poznáte, kdo vám lže a svou povinnost chce jenom jednoduše hodit na vás a komu uděláte ohromnou službu jen tím, že ho vyslechnete. Slíbila jsem jí s kocourem pomoc a cítila se neuvěřitelně, ani písmenka na to nestačí....

Zpět k nadpisu:

Jeden z našich množírnových pejsků dělal patrně ve svém předchozím působišti generálního ředitele, vězeňský kápo by asi bylo výstižnější pojmenování. Když jsme v útulku konečně dosáhli bodu, kdy mohou být pejskové po jednom v kotci, leccos se upravilo i u těch hůře zvladatelných - dá se s nimi lépe pracovat, pochopitelně. Terorista už kolem nás i normálně procházel, při letmém doteku nepanikařil. Mysleli jsme, že kluka udáme snad jako posledního. Jaké bylo naše překvapení, když se na něj ozvali zájemci, a i přes odstrašující pojmenování o něj pevně usilovali. 😊 Dostali naše vřelá doporučení jak postupovat a musím říci, že je splnili do puntíku a už za dva dny máme fotky z obyváku!! A pes spokojeně spí! Při čtení řádků, jak si vzal opatrně pamlsek z ruky a oni se štěstím rozbrečeli, mi zvlhly oči také... víte, máme hrozné štěstí - přitahujeme tak pozitivní lidičky, že ti naši prevíti se dál mají jako andílci.

Díky Bohu....