Vánoční přání....

Přijedu zmrzlá a hladová z útulku, přiložím do kamen, nakrmím naše psy, sama se nacpu k prasknutí, usrkávám kafe .... zmrzlé prsty zase fungují. Přesouvám se k počítači, deku přes kolena, nohy ve vyhřívaném papuči. Teploučko mne uspává. Přistihnu se, kolikrát opravuji text, víčka padají...ještě dva tři maily a vyřídit nejméně pět poděkování. Udělám to zítra?.... ne, už nechci počítač ani vidět! jsem unavená. A to jsem v letošním Vánočním kalupu nemusela vyzvednout, třídit a uklízet jedinou krabici ze Super ZOO, jediný pytel dek, sbírky ručníků a čistících prostředků - to všechno můj milovaný Bedřich. I on je naprosto vyčerpaný. Zatímco já buším do klávesnice, z obyváku slyším: "ale Muci, to je její slepička!"....než usne, stihne ještě napomínat naše psiska. Anička ho přikrývá. "Mami, ještě jedno kafe? Dája ti prý poslal fotky útulkáčů do mailu".... Uvědomuji si zas a znova, jaké mám štěstí. Moje rodina je jedinečná, mám skvělé přátele.... seznam by byl velmi dlouhý. I toto krásné Vánoční přání je vykouzleno z fotek mého syna , rukou mé chrtí přítelkyně. Mám nejlepší práci na světě.... ale teď musím odpočívat - do Nového roku si náš útulek dává sociální pauzu. Takovou dovolenou od mobilu i klávesnice. Přeji i vám všem, kteří pracujete nonstop, abyste našli čas na vydechnutí, čas jen pro svou rodinu, nabrali sil. Opatrujte se, přátelé!